Případ – J. K...
M. Kořínek (1.B)
Byl jsem tehdy ještě mladý, nezkušený policista; ještě nikdy jsem nevyšetřoval vraždu.
Jednoho pochmurného dne na podzim roku 1978 mě přivolali k mému prvnímu případu. Tak jsem nasedl do svého služebního vozu značky Škoda 110L a jel jsem na místo činu do ulice Zárybská. Bylo už pozdě večer, celou cestu jsem nemyslel na nic jiného než na to, co se vlastně stalo. Když jsem přijel na místo činu, naskočila mi husí kůže po celém těle, ruce se mi začaly třást, a i když byla zima, tak čím blíže jsem byl skupince záchranářů, kolegů a zvědavých lidí z okolí, tím mi začínalo být více horko a svíral mě strach, co mě to vlastně čeká!?
Ve chvíli, kdy jsem byl už jen pár kroků od toho hloučku, na mě zavolal známý hlas, a hned nato se začala skupinka lidí rozevírat, ale já váhal, jestli mám projít.V tu chvíli jsem si říkal, tak už jsi se dočkal, konečně tvůj první velký případ, ale co když to nezvládneš, nikdy jsi neviděl mrtvého člověka, ale moje zvědavost nakonec zvítězila a já jsem šel dál. Když jsem procházel, tak jsem viděl spoustu tmavých siluet, od kterých šly bílé záblesky z fotoaparátu namířené přímo na mě, a slyšel jsem hluk, jen co se vlastně stalo? Kdo zemřel? A nějaké výtky... Vůbec nic jsem neviděl, jen to bílé světlo, najednou mě někdo chytil za ramena a táhl mě směrem dopředu. Za okamžik se za mnou zaklaply dveře a já jsem si mnul oči, protože jsem byl oslepený blesky z fotoaparátů; po chvilce se mi vrátil zrak a já před sebou viděl známé tváře, jedna z nich mě oslovila pane Karle Machu, přiděluji vám případ J.K, a já jsem řekl jen ano, pane kapitáne Louvnere.
Tím začíná můj první případ: v tu chvíli jsem si říkal, kdo nebo co je J. K, ale to se mi vzápětí objasnilo, jelikož se shora ze schodů ozval můj kolega pan Loutka. Pan Loutka byl starší pán, který byl u policie už přes 20 let; byl to starší urostlý pán s plnovousem a často jsem ho viděl kouřit dýmku a ani dnešek nebyl výjimkou. Volal na mě pojďte za mnou ukáži vám oběť, já jen beze slova přikývl a následoval jsem ho. Došli jsem do prvního poschodí k výtahu, ze kterého vyčuhovala ruka, podle všeho mužská. Pan Loutka vešel do výtahu a řekl jen následujte mne. Já jsem byl najednou jako zkamenělý, nemohl jsem se ani hnout, začal jsem se celý chvět, až po chvíli jsem svůj strach a odpor překonal a vešel jsem do výtahu.Tam bezvládně leželo mrtvé tělo muže, ten muž měl prostřelenou hlavu! Já byl zdrcený, mnohokrát jsem viděl fotky mrtvých těl, ale tohle, tohle bylo něco jiného, neměl jsem slov pro tak obludný čin.
Za okamžik ke mně promluvil pan Loutka, pane Machu, tento muž, jehož jméno je Jaromír Kachnička, zemřel pravděpodobně dnešního dne kolem 8. hodiny večerní, věk 24 let... Podle všeho je to vražda za účelem loupeže, zdá se, že vražda byla plánovaná, vrah věděl, kdy se Jaromír Kachnička vrací domů a pravděpodobně se mu tentýž muž také vloupal do bytu, kde něco hledal, domnívám se, že to bude obsah této prázdné obálky. Od sousedky, která vše slyšela, našla tělo a zavolala policii, jsme se zatím moc nedozvěděli, je v šoku. Jestli chcete, můžete se jí zkusit na něco zeptat. Našla se nábojnice i kulka ráže
6,35 mm, to je ode mne prozatím vše, děkuji.Bylo toho na mne najednou hrozně moc, ale musel jsem jednat rychle a dopadnout pachatele, než stopa vychladne, proto jsem se rozhodl, že zkusím vyslechnout sousedku zavražděného J. K. Sebral jsem všechny své zbylé síly a šel jsem za sousedkou, která byla doma. Zaklepal jsem a vzápětí se ozvalo, já nechci s nikým mluvit, jděte pryč!
Ale paní Kopecká, já jen potřebuji zjistit pár důležitých informací, které nám pomohou objasnit vraždu a dopadnout pachatele.
Já s nikým nechci mluvit! Všechno už jsem řekla vašim kolegům
.Prosím vás jen o několik důležitých informací, buďte rozumná, otevřete, pokud nechcete být předvolána k výslechu!
Chvilku se nikdo neozval, ale pak se začaly otvírat dveře a z nich vyšla starší elegantní dáma a oslovila mě pojďte dále. Vešel jsem tedy dovnitř a paní mě pozvala do obývacího pokoje: sedla si naproti mně a zeptala se, co potřebujete vědět pane podporučíku?
Řekněte mi, co víte o J. K
...Bydlí tady už několik let a za tu dobu jsem u něho přede dveřmi neviděla nikoho jiného než jeho bratrance a jeho nejlepšího přítele. Byl to velice slušný a pozorný mladík, a pokud to bylo nutné, vždy mi se vším pomohl. Jestli se nestalo něco podezřelého v poslední době? Ano, před nedávnem se pohádali se svým bratrancem
.Vy jste něco slyšela?
Ano, hádali se o nějaké dědictví po své zesnulé tetičce.
Opravdu jste si jistá tím, co jste slyšela?
Ano, naprosto.
Děkuji vám za vaši spolupráci, na shledanou.
Odešel jsem z místa činu, nastoupil do svého služebního vozu a odjel domů. Doma jsem si dal koupel a snažil jsem se zapomenout alespoň na okamžik na případ J.K. Nemohl jsem, musel jsem pořád myslet na hádku Jaromíra Kachničky s jeho bratrancem o dědictví a na jeho nejlepšího přítele, to byli zatím dva nejpravděpodobnější podezřelí. Nakonec jsem alespoň na pár hodin zamhouřil oči. Hned brzy ráno jsem jel na policejní stanici, abych se dozvěděl výsledky pitvy a analýz. Od pana poručíka Loutky jsem se dozvěděl klíčové informace. Byl vyslechnut bratranec a přítel J.K, na obálce se našly otisky prstů přítele J.K. Při domovní prohlídce u Petra Nováka se našla vražedná zbraň a ten se nakonec od tíhou důkazních materiálů přiznal k vraždě kvůli penězům. Také doznal, že k vraždě jeho přítele ho dohnala jeho manželka Jarmila. Takto se uzavřel můj první důležitý případ.