Můj ráj …

Hana Svobodová, 3. B

Pod pojmem ,,Ráj‘‘ si každý vybaví něco jiného. Někdo za ráj považuje situaci, kdy neexistuje práce a peníze se vydělávají samy, jiný si představuje ,,práci snů‘‘ s vysokým platem, pro dalšího je rájem život bez neustálého spěchu. Já si pod rájem představuji rodinné zázemí, pevné zdraví a pocit štěstí. Pokud v rodině máme dobře fungující vztahy, můžeme se o ni opřít v krizových situacích. Tím se také všechny stresové situace a problémy zvládají mnohem snadněji. Rodina zároveň tvoří náš domov, jakýsi úkryt před okolním světem. Se zdravím je tomu podobně. Když jsme zdraví, nepodléháme tak snadno stresu a dokážeme vnímat radost. Štěstí nám zase pomáhá projít v životě všemi nesnázemi. Proto se mi zdá spojení rodiny, zdraví a štěstí tím pravým rájem.

Můžeme si také klást otázku, zda je ráj vůbec pozemskou záležitostí, anebo je možný pouze v nebi. Pokud by byl ráj možný i na zemi, mohli bychom ho nějak ovlivňovat. Pokud je ale pouze v nebi, je to pro nás jen nedosažitelné přání. Oba tyto pohledy na ráj se značně odlišují, ale záleží pouze na tom, jaké variantě věříme.

Za ,,ztracený‘‘ ráj bychom také mohli označit naše dětství. Většinou ho máme spojené s příjemnými zážitky a hlavně s pocitem radosti a zároveň dychtivosti po životě. Po čase sice poznáváme, že život není tak jednoduchý, jak jsme si ho představovali, ale přesto na něj rádi vzpomínáme. Mnoho z nás má představu, že s koncem dětství skončil i náš ráj. Je to ovšem pouze zdání, protože do té doby jsme žili v nevědomosti a bez žádných starostí. Pro mě bylo dětství do určité míry také rájem, i když bych některé události nejraději vymazala z paměti. Jakmile si ovšem vybavím ty chvilky radosti se svými rodiči a nepřeberné množství veselých příhod z domova, přijde mi dětství jako krásné období života. Jako období, které sice skončilo, ale vzpomínky na něj přetrvávají v mysli dodnes.

Pokud bychom považovali za ráj ,,nicnedělání,‘‘ naskýtá se otázka, jestli by byl takový život smysluplný. Jsou chvíle, kdy si přejeme nic nedělat a být alespoň chvíli v klidu. Jenže pokud by tato situace trvala déle, nějaká činnost by nám náhle chyběla. Proto se mi zdá takového pojetí ráje nereálné a v podstatě neuskutečnitelné.

Má vlastní představa ráje je celkem prostá. Abychom mohli ráj prožívat, musíme ho mít také ve své duši. To, jak vnímáme svět, záleží hlavně na naší mysli a momentální náladě. Věčný optimista se na svět dívá zcela jinýma očima než celoživotní pesimista. Pro optimistu může být rájem každý den, ale pro pesimistu je představa ráje naprostou utopií. Pesimista dokáže vyjmenovat tisíc důvodů, proč ráj nemůže existovat, optimista zná dalších tisíc, jak tento názor vyvrátit. A přesto nemůžeme ani jednoho z nich soudit. V každém z nás se nachází pesimista i optimista, jen občas jeden z nich převažuje. Člověk, který je optimisticky naladěn, vidí svět mnohem krásnější a bezproblémovější než člověk se špatnou náladou.

Na závěr se pokusím všechny pohledy na ráj „shrnout“. Ať už za ráj považujeme zdraví, rodinu, pocit štěstí, množství přátel anebo třeba rodinu, vždycky záleží na tom, jaké lidské hodnoty považujeme za prioritní. V průběhu života své priority několikrát měníme a přehodnocujeme tak svůj žebříček hodnot. To, co pro nás bylo nejdůležitější v dětství, nám už dnes přijde jako zbytečné nebo marnivé. Některé hodnoty však považujeme stále za důležité, jen jsme je ,,posunuli o pár míst jinam.‘‘ A proto ať už si myslíme, že v ráji žijeme, nebo je to jen naše tajné přání, jeho podstata zůstává stále stejná. V podstatě se dá říci, že ráj může prožívat každý, kdo má život rád a dokáže se z něj radovat. A pokud patříme spíše mezi pesimisty, můžeme se alespoň těšit představou ráje, která nás třeba někdy potká.