Můj drahý Padoucníku,

uvažoval jsem o Tvém návrhu, kam hodláš lidské plémě nasměrovat dál. Ale nejsi trochu naivní? Ty si snad myslíš, že lidi dostaneš jen pomocí argumentů, že je přesvědčíš bez práce, získáš je pro naši věc čistou logikou. To možná platilo před několika sty lety. Tehdy byli ještě ochotni změnit svůj životní styl, pokud jsi jim malinko poradil, ukázal cestu, naznačil neblahé důsledky jejich případné nespolupráce. Jenomže člověk dospěl a má svou hlavu.

Samozřejmě plán, se kterým chceš do jejich životů vnést zmatek, chaos a krutost, je dobrý. S pomocí časopisů, novin, televize, internetu, ale i s pomocí oddychové četby, odborných přednášek a dalších podobných zbraní můžeme dosáhnout vynikajících výsledků. Naším cílem, jak jsi správně uhodl, musí být celkové zmatení těchto lidí a postupné ovládnutí jejich myslí. Prostředek je to možná zdlouhavý, nicméně, pokud nás zavede ke kýženému výsledku, je slibný. Člověk bude už od dětství zvyklý na to, že se mu v hlavě točí současně tucet navzájem si odporujících životních filozofií. V tom případě nebude na jednotlivá učení hledět jako na zásadně „pravdivá“ nebo“lživá, ale jako na „praktická“, „zastaralá“, „současná“ nebo „všeobecně uznávaná“. Celá teorie má však jeden háček. Zdálo by se, že takto popletený člověk nebude mít vlastní názor, bude jen papouškovat výroky uznávaných kapacit. Ale chyba lávky. Když dojde na činy, které nás samozřejmě zajímají více než jejich prostoduché tlachání, nemůže nikdo z nich jednat „akademicky“. Musí si vybrat hot nebo čehý a nic mezi tím. Musí si svou cestu zvolit podle vlastní vůle. Ach ano, ta jejich vůle. To ona nám všechno komplikuje. Chtěné, záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle. Jaký přežitek. Ta směšná vlastnost vlastní jen člověku. Skoncujeme s ní, a to velmi krutě. Vždyť si od ní odvodili například slova: veleti, veleti si, voliti, volba nebo volontér. Měj ale, prosím, na paměti a každému to laskavě připomínej, že slovo vůle dalo zároveň vzniknout pojmům, jako je: zvůle, zvolna či nevolník. Hlavně to poslední z uvedených se mi obzvláště líbí.

Ale abych se vrátil k Tvému dopisu. Jak jsi správně podotkl, lidé stále někam kráčí a nezůstanou chvíli na jednom místě. To s Tebou souhlasím. Jen si vzpomeň na velká literární díla, která vznikla v průběhu staletí a na jejich postavy – Iliadou a Odysseou počínaje, přes Dona Quijota a Huckleberryho Finna, až po knihy 20. století, jako je například On the Road Jacka Kerouaca. Všecky znovu a znovu vyjadřují pocit, že život je určitá cesta, hledání, odysea. A právě tady začíná naše práce. I ty se staneš průvodcem určitého člověka na jeho pouti. Na vlastní kůži mu přiblížíš, co v sobě skrývají iluze, utrpení, sobeckost, opuštěnost, stesk, posměch, bolest, hlad, nenávist, bití, strach a nakonec smrt. A až si získáš jeho důvěru, buď tak krutý a zlý, jak jen dokážeš. Nenech ho ani na chvilku samotného. Ukaž mu, jak nejlépe využije dnů, které mu zbývají. Zcela ho ovládni. Při vhodné příležitosti ho zbav té jeho nesmyslné vůle, která všechno jen komplikuje. Ať se stane pouhou loutkou bez cíle a smyslu žití. To Ty mu určíš jeho další cestu.

Závěrem bych si dovolil dát Ti několik rad. Dej pozor, aby se nezamiloval. Láska je velké nebezpečí. Ztratil by sice veškerou soudnost – ba snad i vůli – ale našemu záměru by to úspěch nepřineslo. Dále ho vyvaruj styku s dobrotou, logikou a vírou. Chraň ho před altruistickým životem. Stále mu zdůrazňuj, jak je vše fádní, všední, omšelé a nezajímavé. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se vůbec nevzdělával, ale přitom si myslel, že všemu rozumí, že všechno, co náhodou pochytil při rozhovoru nebo četbě, je výsledkem jeho moderního bádání. Pokud se chce plést do vědy, drž ho u ekonomie a dalších přízemních znalostí.

Pamatuj, že ho doprovázíš na jeho pouti proto, abys ho mátl a postupně ho získal pro účely naší věci. Zapomeň na přežité fráze typu: „Vůle odolává krutosti, podléhá jen lásce a dobrotě.“ S tímto pochmurným myšlením bys nic nedokázal. Odhoď pesimismus a pusť se do svého poslání, protože lidé v tomto zmateném světě už nemohou zůstat dlouho vnitřně svobodní. Jejich uspěchaná doba a jejich materialismus nám přímo nahrává. Obrana brzy padne a my se zmocníme jich samotných i jejich vůlí. A teprve pod naším vedením v našem světě poznají, co všechno jim život může nabídnout.

Líbá Tě Tvůj strýc Pustochor

Úryvek z Dopisů vyučeného ďábla